Kalendář akcí

P Ú S Č P S N
29 30 31 1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 1 2 3 4
Drobečková navigace

Hlavní stránka > Názory a komentáře > Princip svobody

Princip svobody



JUDr. Karel Havlíček, zakladatel Stálé konference českého práva

Nepochybuji o tom, že při hledání nejpříznačnějšího pojmu roku 2016 projeví tuzemská média mimořádnou invenci. Neměli bychom se nechat zahanbit, protože zahraniční konkurence žádnou velkou fantazii nepředvádí – Britové mají svůj „brexit“, Němci si přiznali „postfakticitu“ a rakouský obrat roku nikdo mimo německy mluvící prostor nedokáže ani vyslovit.

Osobně bych se rozhodl pro pojem „svoboda“. Nepřihlašuji se s touto nabídkou do žádné veřejné soutěže. Vlastně ani nevěřím, že by se tak obyčejnému termínu mohlo dostat té slávy, když je zde tolik jiných, jejichž atraktivitu zvyšuje fakt, že jim nikdo nerozumí. Jistou naději mi skýtá skutečnost, že tento pojem – a to může dosvědčit několik stovek účastníků – patřil k nejskloňovanějším v průběhu pátého ročníku Pražského právnického podzimu. Přesto (ba možná právě proto) mám značnou obavu, zda tváří v tvář tomuto běžnému slovu – svoboda – nestojíme příliš často poněkud bezradně, neboť nám přináší tisíce otázek, zato odpovědí nabízí jen pramálo.

Klíčový je vztah svobody a bezpečí. Moderní – vlivem efemérních postojů tzv. společenských elit, rozbujelého sociálního inženýrství a karikaturně (neboť její črty ani jinak vystihnout nelze) pojaté politické korektnosti spíše vskutku postfaktická, tedy kdesi mimo pravdu se pohybující – společnost staví tyto pojmy do protikladu. Tvrdím, že svoboda je ve skutečnosti jako hrací kostka, jejímž jádrem je garance rovnosti jako základní hrací pravidlo. Je-li jednou z jejích stran svoboda člověka, jsou všechny s ní hraničící strany dány svobodou ostatních lidí, neboť obsah lidské svobody není (právními prostředky) definovatelný jinak než tímto negativním způsobem. Její hranice jsou určeny prostorem, v němž se svoboda jednoho stýká se svobodou (kohokoliv) druhého. Protilehlou stranou této zvláštní kostky, nikoliv opakem svobody, nýbrž její integrální součástí, je bezpečí. V diskusi Právnického klubu jsem upozornil na kardinální dialektický vztah, který připomíná filozofie práva: Postrádá-li člověk bezpečí, nemůže být svobodný. Nedostává-li se člověku svobody, není v bezpečí.  

Svoboda člověka je komplexní fenomén, jehož jakost a množství nelze zvýšit „vynálezem“ nějaké další svobody téhož jedince. Není to pouťový balónek, do něhož můžeme přifouknout kdejakou další „hodnotu“. Zvyšování míry bezpečí je jen jiný výraz pro zlepšování ochrany svobody.

Lidstvo ovšem bohužel dosud neodhalilo jinou možnost ochrany svobody než – omezování svobody. Nejspíš ani žádná jiná neexistuje, v čemž spočívá jeden z nejpodivuhodnějších paradoxů humanistického myšlení. Potíž ovšem je, že tento paradox vzbuzuje u mnohých nutkavou touhu nastolit svobodu lidstva osvícenstvím elit. Nihil novi sub sole. Instituce všelijakých výborů pro veřejné blaho je známa z celých lidských dějin. Kritické hlasy ozývající se z početných řad účastníků akcí Pražského právnického podzimu jasně poukazují na problémy, které jsou s těmito tendencemi spojeny: hypertrofující nesrozumitelné právo, prohibitivní a cenzurní zákazy, tabuizace důležitých témat, rozklad přirozených autorit, zvyšující se vliv parapráva interních předpisů a metodických návodů vytlačujících skutečné právo na okraj významnosti, hodnotový voluntarismus, formalizace právních procesů. To vše by mělo být pro politickou sféru i pro nejširší veřejnost mementem vedoucím ke zpozornění: jak vnímat pojem „svoboda“?!

Pražský právnický podzim se za pět uplynulých ročníků stal – mimo jiné i díky mediální podpoře Lidových novin a jejich přílohy Právo a justice – významným a respektovaným prostorem věcné kritické diskuse o stavu a vývoji českého právního řádu. Jeho konference, sympozia, workshopy, kulaté stoly, Právnický salon a Právnický klub nabízejí hlasy špičkových odborníků. Na společnosti a jejích reprezentantech bude, zda těmto názorům hodlají naslouchat. V době velkého chaosu ideologií, nabývá tato otázka na mimořádné citlivosti a významu.

 

(publikováno v Lidových novinách)