Kalendář akcí

P Ú S Č P S N
29 30 31 1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 1 2 3 4
Drobečková navigace

Hlavní stránka > Názory a komentáře > Hledání ústavního ideálu

Hledání ústavního ideálu



JUDr. Karel Havlíček, zakladatel Stálé konference českého práva

První ročník Pražského právnického jara začal setkáním odborníků z různých právnických profesí 24. března. Konference znovu (podobně jako vloni v listopadu v rámci Pražského právnického podzimu) přinesla téma „ústava de iure a de facto“.

Naše ústavní realita skrývá dialektickou polaritu: přijímáme za jisté, že tu existuje výsostný psaný dokument nejvyšší právní síly, že se však současně tuzemský ústavní pořádek tímto textem zdaleka nevyčerpává. Potvrdilo to ostatně i vystoupení předsedy Ústavního soudu P. Rychetského, který se zamýšlel nad problémem ústavní identity v rámci Evropské unie a rolí ústavních soudů v procesu jejího hledání a jako již nejednou poukázal na klíčový význam řešení určitých nesouladů při střetu práva vnitrostátního a evropského.

Je zde formální konstitucionální rámec, který však je tvořen dynamickými limity, jež, jak podotkl ústavní expert A. Gerloch, nejsou neměnné, nýbrž podléhají procesu dotváření a přetváření, neboť úprava ústavních poměrů vycházející z relativní ideality záměru a přetavená v normativitu psané ústavy je neustále konfrontována s realitou společenského vývoje. O nestejnosti ústavy jako hlavního psaného textu českého práva a faktického ústavního pořádku není sporu. Tato nestejnost je sice přijímána jako fakt, ale o jejím obsahu se vedou vážné debaty, které budou s blížící se sérií voleb a pod vlivem událostí na světové scéně sílit a přinášet někdy i fatální dopady.

Domnívám se, že závažnost této kritické fáze našeho ústavního vývoje je ještě umocňována infekčním vlivem konfliktů, které pramení v samé podstatě postfaktické společnosti. Otevřeně řečeno: jako bychom dávali najevo, že ne vše, co považujeme za součást ústavního pořádku z hlediska fakticity, musí být v psané konstituci, ale jako bychom zároveň naznačovali, že možná naopak část toho, co je v ústavě psáno, z faktického pohledu její součástí není.

Pokud se ale naše úvahy ubírají tímto směrem, ocitáme se skutečně v „dakarských“ podmínkách. Baumanovy představy o tekuté modernitě, které připomínal ústavní odborník P. Mlsna, jako by se nám zhmotňovaly před očima. Hovoříme-li o dynamice vývoje společnosti, máme na mysli objektivní procesy, které se řídí řadou přirozených i uměle formovaných faktorů. Mluvíme-li o právu, natož potom o právu ústavním, a překročíme-li jeho syntetickou povahu, můžeme se ocitnout nejen v přirozeně lepším, organičtějším a vývoji lépe odpovídajícím prostředí, ale stejně snadno také v neuchopitelném světě, kde se pravidla stávají „nepravidly“. Zjednodušeně: může se nám stát, že nejen přestaneme vědět, „co je psáno“, ale též chápat, co skutečně platí a proč platí to, nikoliv ono.

Plasticky to ukazoval na kritice stavu civilního soudního procesu místopředseda Nejvyššího soudu R. Fiala. Osobně se domnívám, že občanské soudní řízení se v dnešní legislativní podobě stalo v některých ohledech příkladem oportunistické praxe, kdy bernsteinovskou rétorikou řečeno – cesta je vším a cíl (spravedlivý a rychlý rozsudek) ničím. To ovšem zajisté není záměr vyjádřený jedním ze základních ústavních principů, jímž je právo na spravedlivý proces. Jeho praktickými aspekty se na konferenci podrobně zabýval též ústavní soudce T. Lichovník. 

Na příkladech ze sféry trestního práva předseda Městského soudu v Praze L. Vávra podrobil kritice některé aspekty, jež opět plynou z konfrontace právní úpravy s ústavními východisky. Upozorňuji v této souvislosti například na prosakující nedostatek respektu k principu presumpce neviny. To je přece zřetelný princip ústavní, jehož projekce v jednoduchém právu nemá být žádným „pilníkem na mříže“, ale stejně tak nemá a nesmí být převracen naruby a v jakémsi svatém nadšení pro exemplaritu používán jako politický instrument.

Na konferenci „Ústava de iure a de facto“ zazněla nepochybně řada podnětných myšlenek. Budeme ve sledování tohoto tématu pokračovat i v nadcházejícím období.

 

(publikováno v Lidových novinách)