Kalendář akcí

P Ú S Č P S N
29 30 31 1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 1 2 3 4
Drobečková navigace

Hlavní stránka > Názory a komentáře > Právnická etika jako běžný omyl veřejnosti

Právnická etika jako běžný omyl veřejnosti



JUDr. Daniela Kovářová, advokátka a předsedkyně redakční rady Rodinných listů

Pražská Právnická fakulta hostila na konci září jednu z akcí Stálé konference českého práva – kulatý stůl Etika právnického stavu. Tři desítky právnických špiček se zúčastnily debaty o otázkách, jež v poslední době probublávají odbornou právnickou i obecnou veřejností.

Ještě nikdy dříve se společnost nevyvíjela tak rychle. Co svět světem stojí, nesvazovalo jej tolik právních norem, neustále měněných a novelizovaných. A nikdy dřív nebyly právnické profese tak početné a veřejnost nebyla tolik přesvědčená, že sama právu rozumí. Žijeme totiž ve světě justice-on-line. Soudní procesy veřejnost sdílí, komentuje, manipuluje, odsuzuje (pokud má jinou představu o spravedlnosti), anebo oslavuje (své oblíbené odsouzené). Jak v diskusi řekl advokát Gerhard Bubník, ještě nikdy nebyl právnický stav v takové nemilosti jako nyní, kdy jej podrobuje setrvalý odsudek médií. Kulatý stůl hledal odpovědi na otázku, jaká je etika právnické profese a jaký je její dnešní stav.

Zakladatel Stálé konference českého práva Karel Havlíček podotkl, že zaměňujeme etiku za soubor pravidel, jak se máme chovat, abychom neměli průšvih, ale podstatnější je vnitřní uspořádání každého člověka. Etika je shoda o tom, že některá jednání jsou správná, a nezbytná je publikace názorů právníků na veřejnosti. Přibližování práva a spravedlnosti je vedle osvěty nejdůležitější etickou povinností právníků. Jiný pohled na věc zaujal předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal. Podle něj právnické stavy tendují k přijímání etických kodexů, ale etika není teorie, ale praxe a konkrétní představy, jak se k sobě advokát, soudce či notář chovají. Etika je také pokora, loajalita a mravnost, což vše má právník někde uvnitř sebe sama. Nemravní lidé by se do justice měli dostávat co nejméně. Podobně hovořil bývalý prezident Soudcovské unie Jan Vyklický: právnické profese jsou hráči různých rolí, jimž by měl stačit zdravý rozum a slušné vychování. Etický kodex nemá žádný význam a volají po něm pokrytci a alibisté. Důležitější je totiž interpretace, jež se vyvíjí a mění v čase. A méně je možná více, jak řekl soudce Vrchního soudu v Praze Ladislav Derka. Kodexy mají totiž upravovat jen krajní situace, obzvláště u právníků, kteří svou podstatou pravidla vyznávají a respektují.

 

Ničivá role médií

Etiku právníkům značně podrývají média, jimž se porušování pravidel často hodí. Advokát Luděk Lisse si posteskl nad rolí České televize, jež navzdory veřejnoprávnosti nijak nepřispívá k právnímu vědomí. Další ránu etice zasazují sociální sítě, jejíchž prostřednictvím politici vulgarizují význam veřejných funkcí. Jak trefně shrnul místopředseda Nejvyššího soudu Roman Fiala, veřejnost bohužel soudí, že zákony tvoří právníci pro sebe, aby je prostý lid potřeboval a draze zaplatil. Řešením je podle něj občanská společnost a osvěta a odsudek vedení profesních komor prohřešků jednotlivců. Advokát Michal Žižlavský přidal úvahu o odlišných rolích, jež v soudním procesu hraje každá profese. Soudce se snaží hledat spravedlnost, zatímco advokát naplňuje zadání klienta. Význam etických kodexů pak vidí v minimu, na němž se shodne většina, když vše ostatní je relativizováno. Zástupce veřejné ochránkyně práv Stanislav Křeček se věnoval etice v komunikaci. Tiskové konference jsou zbytečné, protože novináři sedí u počítačů. Děti myslí ve 160 znacích a nedokážou udržet víc než jednu myšlenku. Etické kodexy samy nic nevyřeší, protože jsme kreativní národ, schopný každé pravidlo obejít.

 

Vše začíná a končí v rodině

Podle místopředsedy Poslanecké sněmovny Radka Vondráčka jsou malé děti schopny posoudit nespravedlnost, my lidé se s tímto smyslem přece rodíme. Co je dobré, se od dětství učíme doma a od rodičů. A tak lze téma uzavřít pohledem předsedy Krajského soudu v Praze Ljubomíra Drápala: etika je reakce právníků na pohled zbytku společnosti a etický kodex potvrzením, že to s námi není tak strašné. Nutností je ovšem svoboda k výkonu právnického povolání, do které nikdo třetí nesmí zasahovat. Spolu s vnitřním nastavením jedince to vše tvoří nejcennější substanci, jíž je důvěryhodnost. Neměli bychom ji snižovat sobě a sami navzájem, když už tak nečiní instituce, politici a jejich veřejná prohlášení.

 

Psáno pro Lidové noviny